|
Brambory na jaro.
Polská spisovatelka Olga Tokarczuk žije v obci Krajanów, kousek od české hranice v oblasti polských Sudet, jak říkají tamnímu pohoří. A z Krajanówa a jeho okolí čerpá námět také její krásná a moje oblíbená kniha Denní dům, noční dům. Příběh tajemně mizící a znovu se objevující paní Marty je inspirován kapitolami Marta, Zatmění a Martino probuzení (Denní dům, noční dům, Host 2002, překlad Petr Vidlák).
Z okna dlouhého pokoje je vidět Martin dům. Tři roky jsem přemýšlela, kdo vlastně Marta je. Pokaždé o sobě tvrdila něco jiného. Pokaždé udávala jiný rok narození. Pro mne a pro R. existovala Marta jen v létě, v zimě mizela, jako všechno tady. *** Pamatuji si na tolik věcí, ale vůbec si nevzpomínám, kdy jsem poprvé viděla Martu. *** Muselo to být brzo na jaře - tady je to doba každého začátku. Muselo to být v nerovném prostoru údolí, protože Marta sama nikdy nikam jinam nechodí. Určitě voněla voda a tající sníh. Na sobě musela mít ten šedý svetr s roztahanými knoflíkovými dírkami. *** Konec září - to bylo psychedelické období kvůli ranním průhledným mlhám a prodlouženým večerním stínům. *** Měsíc teď vycházel nad Martiným domem, což znamenalo, že už je podzim. Na okamžik ho zakryl mrak, a když zmizel, už nebyl stejný jako před tím - na jeho talířové tváři byl patrný kulatý stín, zpočátku úzký, potom stále větší. Všechno se odehrávalo příliš rychle, joint nestihl oběhnout ani jedno kolo. *** Potom jsem šla za Martou. Klečela u kamen a přikládala. Kolem chodil její kohout, aniž si uvědomoval blízkost smrti. Podíval se na mě svým podezíravým purpurovým okem. Připadal mi jako zvláštní, mlčící člověk převlečený do peří. "Ještě nespíš?" zeptala jsem se. "Kdybys spala celou zimu, taky by se ti nechtělo spát," řekla, nebo, jak to tak s Martiným mluvením bývá, se mi zdálo, že jsem to slyšela. Začala krájet chleba, několik krajíců, půl bochníku. Uvědomila jsem si, že od jara přibrala. Mazala krajíce máslem a solila je. *** "Jsi nějaká divná," řekla najednou Marta a vstala. "Jdi spát." "Ne. Ukaž mi svůj sklep." "Je stejný jako tvůj." "To nevadí. Chci ho vidět." Myslela jsem, že nebude souhlasit, že se začne vykrucovat, že o tom nebude chtít mluvit. Ale ona vzala z police baterku, kterou ode mě dostala, a otevřela dveře do sklepa. *** Marta posvítila na protější zeď a uviděla tam malé okénko ucpané slámou. Pod ním stála postel vyrobená ze staré dřevěné skříně velikosti člověka, položené na čtyřech kamenech, čímž byla izolována od země. Marta ji vyplnila senem, ovčími kůžemi určitě od Jaška Bobola. V nohách byla úhledně složená hromádka dek a přikrývek. Světlo baterky se přesunulo do rohu a odhalilo hromadu brambor. "Brambory na jaro," řekla. Lidé obvykle říkají "brambory na zimu." Marta řekla "na jaro".
Dobrou noc.
Místo děje: Krajanów, Polsko
Co dělá paní Marta v zimě? (album Sudéta), ukázka mp3
Text s akordy (živá sólo verze)
Fotogalerie Krajanów
Paní Marta na obraze malíře Vojty Horálka
 
|
Konec září paní Marta
Tráví hlavně v kuchyni
Léto schová na dno sklenic
Po stropě se válí pára
Horké letní vteřiny
Právě došly do svých hranic
Do sklepa si během října
Marta snesla peřiny
Pod vařičem modře voní líh
Po obědě přijde zima
Zastaví se hodiny
Marta mlčí, padá první sníh
Celou zimu paní Marta dveře neotvírá
Možná je doma, leč netaje sníh u komína
Možná je pořád někde na cestách
Možná je někde něčí nevěsta
Možná má paní Marta v zimě jiná jména
Možná je paní Marta zimou nespatřená
Možná jí budí až břízy které raší
Možná je celou zimu o hrachové kaši
Duben jí potká na lavičce před domem
Vysvitne slunce, kouř zavlaje komínem
Duben jí objeví, nikdo jí už nehledá
Poněkud ospalá má vlídný pohled medvěda
Možná má paní Marta v zimě jiná jména
Možná je paní Marta zimou nespatřená
Možná je paní Marta medvědova žena
Možná že hledá hvězdy ve hvězdách
|
